Deváťáci se chtěli především družit, vykládat si, sdělit si spoustu více či méně důležitých postřehů a zážitků.  A to i navzdory kontaktům, které udržovali přes sociální sítě. Pro učitele pak bylo asi největší potíží uhlídat doporučované rozestupy, nasazování a sundávání roušky (ve třídě ji žáci mít nemusí, ale jakmile jdou mimo učebnu, je roušku třeba nasadit), správné a hlavně bezpečné používání dezinfekce na ruce. Z hlediska výuky prý panovala oboustranná spokojenost – přece jen žáci devátých ročníků se na přijímací zkoušky připravovat chtějí, a proto k výukovým aktivitám přistupují zodpovědně.