V rámci hodin českého jazyka jsme narazili na zvláštní druh básně – AKROSTICH. je o tom, že první písmena ve verši dávají dohromady slovo. Vyzkoušeli jsme si takovou báseň složit – využili jsme při tom blíží se svátek sv. Valentýna (tím bylo téma básně jasné). Využili jsme týmovou práci, popustili uzdu fantazii, i když bylo třeba dodržet typ básně, téma básně a respektovat i další pokyny (např. práci s „půlmetrovým hlasem“, aspoň 1 sloka musí splnit rysy akrostichu). Všechny básně se stanou součástí valentýnské výzdoby školy……a malá ukázka………

O SNÍDANI JSEM PŘEMÝŠLEL O

NATÁLCE, MOJÍ SPOLUŽAČCE,

DLOUZE JSEM PŘEMÝŠLEL JÍ

ŘÍCT, ŽE JI MÁM

EXTRÉMĚ RÁD,

JENŽE MÁ KLUKA.

TRPÍM A PLAKÁM, PROTOŽE BUDU SÁM,

BUDE SE MI O TOM ZDÁT.

POTOM MI PŘIJDE ESEMESKA,

ŽE SE JÍ PO MNĚ STÝSKÁ.

PO CESTĚ DO ŠKOLY SE POTKÁME,

JEN TAK SE BAVÍME.

ONA MI ŘEKNE:

„BUDEŠ MŮJ VALENTÝN?“

A JÁ JÍ TO RYCHLE POTVRDÍM.

S LÁSKOU PÍŠU PŘÁNÍČKO,

RÁD TĚ POZVU NA RANDÍČKO,

DNES JE DEN JEN PRO NÁS,

CO BÝT CELÝ DEN U NÁS,

EJHLE, NAPAD MĚ NÁPAD.

SEDNOUT SI A KOUKAT NA ZÁPAD,

ROMANTICKOU VEČEŘI PRO NÁS UDĚLÁM,

DOUFÁM, ŽE TO NEPODĚLÁM,

CELÝ DEN NEBUDE ŽÁDNÝ ZMATEK,

EMIČKO DORAŽ, PROSÍM TĚ, V PÁTEK.