Mohl bych se rozepsat o složitosti a kráse učitelské práce. Mohl bych se také široce rozpovídat o bezpečném prostředí školy a individuálním přístupu k žákovi, o vstřícné komunikaci mezi učiteli a žáky a jejich rodiči. A samozřejmě o důležitosti materiálního vybavení školy. Ale to všechno by mělo být samozřejmé a většina z nás to tak cítí a rodiče to od školy právem očekávají.
Podle mě nejdůležitější věci v životě zároveň bývají těmi nejprostšími – rodiče nám dávají do školy to nejdražší, co mají a my jim musíme dát to nejlepší, co máme my. Myslím, že vždycky platí, že děti se naučí tomu, v čem žijí – když je obklopíme uznáním, naučí se mít cíl, když budou přijímány, naučí se mít rády samy sebe, když je obklopíme chválou, povzbuzením a důvěrou, naučí se oceňovat, důvěřovat sobě a ostatním, ukážeme-li jim toleranci, budou trpělivé a otevřené možnostem.
Nechci zpochybnit nutnou znalost matematických vzorců, slovesných tvarů, historických souvislostí, ani schopnost orientovat se na mapě, kriticky zpracovávat informace, umět chránit přírodu apod….. Ale naše děti se ve skutečnosti potřebují naučit hlavně samy sobě a „poznat, že na to, aby člověk poznal, kdo je, potřebuje celý svět.“
Jaroslav Kostelníček,
ředitel školy